Jdi na obsah Jdi na menu
 


Historie

Historie Jedomělic byla historiky, ať už regionálními nebo národními více či méně opomenuta. Buď se vztahovala pouze k blízkému tvrzišti Ostrov nebo úplně scházela a první zmínky byly až z konce šestnáctého století nebo z dob hornických počátků na Jedomělicku.

První zmínka o Jedomělicích (nebo také Dědomilice a Jedomilice) je z roku 1316, kdy se odtud jmenuje František z Jedomělic (Franciscum de Dyedomilicz), který měl spor s farářem Janem z Benátek. Mohlo by to znamenat, že i zde bylo nějaké vladyčí nebo zemanské sídlo, ať už tvrz nebo dvorec.

Václav Beneš Třebízský vypráví v povídce Pod Karlštejnem o rytíři Sulislavu z Pozdně a na Jedomělicích. Příběh je datován do doby panování krále Jana Lucemburského a začíná se roku 1333. Je to ale příběh beletristický, který vychází z lidové pověsti. Další historicky podložená zmínka o Jedomělicích je z roku 1413, kdy se uvádí, že tvrziště Ostrov, ke kterému část tehdy Dědomilic patřila, držel Jakub, rychtář slánský a po něm jeho manželka Anna. Po její smrti spadlo toto zboží na krále a vyprosil si je podkomoří Hájek z Hodětína.

Roku 1480 měl Martin ze Dříně spor s Jindřichem z Hořešovic o nějaké zboží v Kvílicích, které někdy Smil z Jedomělic a z Dříně i s přelíckým a canovským zbožím zapsal své dceři Elišce a dotčenému Martinovi. To je další jméno, které by svědčilo o zemanském nebo vladyckém statku přímo v Jedomělicích.
Roku 1510 odkázala Jana z Malíkovic vsi Jedomělice a Malíkovice Václavu, jinak Zdislavu Hořešovci Studěnevěskému z Libušína, Václavu Chotkovi z Vojnína a Kateřině z Chromče, kteří toto dědictví prodali roku 1528 Děpoltu z Lobkovic na Divicích. Jiný pramen však uvádí, že Jan Malikovský z Bysně upadl roku 1508 do takových dluhů, "že musel statek svůj věřitelům pustiti". Ti pak, Jan z Pibru, Pavel Chotek z Vojnína a Zdislav Hořešovec z Libošína, prodali ještě ten. rok Malíkovice, tvrz, poplužní dvůr a ves, Canovice a Dědomilice Děpoltovi z Lobkovic za 1250 kop. Tady se nabízí možnost, že Janě z Malíkovic přece jen na obou vsích něco zůstalo a ta s ním naložila podle svého uvážení. Tuto část pak až roku 1528 dokoupil Děpolt z Lobkovic ke svému zdejšímu zboží po Janu Malikovském z Bysně, jehož byl vlastníkem již od roku 1508.

K roku 1543 patří už k Malíkovicím vsi Canovice a Jedomělice celé. Jedomělice pak v následukících letech přecházeli na Děpoltovi dědice. Děpoltův pravnuk Děpolt však s majetkem špatně hospodařil a roku 1594 vše prodal Gothardu Floriánovi Žďárskému ze Žďáru na Červeném Újezdci a Jenči. Gothard, který držel k Malíkovicím i pusté Humniště, prodal roku 1599 tvrz Malíkovice, při ní dvůr poplužní a ves s podacím, vsi Čanovice a Jedomělice, sestrám z Martinic, jako poručnicím nad statkem nezletilého Jaroslava Bořity z Martinic a na Smečně za 38.000 kop míšeňských. A tak přešly Jedomělice roku 1599 pod smečenské panství, kde zůstaly až do doby nové.

Ve třicetileté válce ves sice hodně utrpěIa, ale zůstala jednou z mála alespoň částečně obydlených vsí na panství. Podle výkazů smečenských úředníků z prosince 1648 zde byla dvě osídlená hospodářství a dvě chalupy.
V Berní rule z roku 1654 se uvádí Jedomělice pod panstvím Smečno Bernarda Ignáce Bořity z Martinic. Bylo tu 34 strychů orných, tři osedlé a dvanáct pustých statků a jedna osedlá a jedna pustá chalupa.
Z celkem třinácti opuštěných gruntů byly postupně všechny osídleny tak, že v roce 1675 pracovala už vesnice celá. 17 gruntů se vykazuje v Jedomělicích i v urbáři z roku 1717.

V roce 1805 otevřel Josef Drchkovský z Lidic v lese u Jedomělic, v místě zvaném "vostrov", šachtu sv.Josefa. Po jeho smrti ji v dražbě koupil kladenský farář Kašpar Valentin Weininger, ale obratem ji prodal Dr.Fischerovi, který k této šachtě přikoupil ještě druhou "velkou míru dolovou". Podle seznamů vytěženého uhlí z roku 1818 se u Jedomělic těžilo ve dvou dolech a sice na šachtě vrchnosti z Vraného, kde se ročně vytěžilo 1185 strychů uhlí a na již jmenovaném prvním dole sv.Josefa s 92 strychy. Podle seznamu Horního substitučního úřadu panství smečenského byly v roce 1834 u Jedomělic doly sv.Josefa a sv.Jindřicha. K nim je třeba přičíst důl panství Vraný.

Podle Popisu okresního hejtmanství z roku 1887 bylo v Jedomělicích 79 domů se 495 obyvateli - 244 mužů a 251 žen. Podle Adresáře z roku 1904 zde v 85 domech žilo 497 obyvatel, starostou byl Václav Procházka a radními Václav Minařík, Václav Jun a Václav Kučera. Obci a okolí sloužila dvoutřídní škola, postavená v roce 1889. Řídící učitel Antonín Urban, spolu s učitelem Václavem Kolářem a industriální učitelkou Lidmilou Volfovou zde vyučovali 59 žáků a 46 žákyň. Na katastru obce stavěl v té době svůj důl Jindřich Marek. Hospodařilo tu 14 majitelů polí a k obci patřila samota Ostrov s uhelnými doly Karla a Františka Pondělíčků, samota Bory s uhelnými doly Pich a Absolon a dále na západ doly "Kutacího družstva" na kterých už se nepracovalo. Na západ od vsi byl ještě důl hraběte Jindřicha z Clam Martinic.

Své živnosti ve vsi provozovali: hostinští František Svátek, Václav Havlák a František Frolík, kováři Josef Plachý a Václav Tuček, truhlář Václav Šanda, kupci Josef Pospíšil a Josef Štroukal, krejčí Václav Havlák a obuvníci Antonín Jun, František Zelenka a Karel Prokop. V obci byl dvaceti členný Sbor dobrovolných hasičů.